Srpen 2016

škola

31. srpna 2016 v 13:28 | Lara Licorne |  ideas
Čauky!
Takže, dnes bych chtěla psát o jednom "citlivém" tématu a to je škola. Jelikož je dnes poslední den prázdnin, chtěla bych se svámi podělit o pár ( o tři) tipů :)
Nebudu tu psát něco jako sedněte si do zadu, buďte neviditelní a bla bla bla. To vás bohužel nesková.Dám sem pouze nějaké ty triky na učení, a něco jako inspiraci. Bohužel se mi rozbyl foťák a na mobil fotit...to nejde :D- takže článek bude bez fotek.
  • Prvním tipem jsou "zbytečnosti" jak by je asi někdo nazval. Jde o takové ty serepetičky jako zvírazňovače, barevné propisky, lepíky apod. Mě to pomáhá vyznat se v poznámkách, protože když mám text napsaný (všechny nadpisy) stejně, moc mi to nejde..
  • Další bod jsou sešity. Myslím že každá holka to zná, zdobení sešitů. Já jsem nejdřív kupovala zdobené sešity, potom jsem si je zdobila způsobem trojuhelníčků z časopisu (známe, ne? :)) ale i to mě omrzelo, protože jsem hrozná perfekcionistka jeden obal mi trval cca jednu hodinu. A to je pro mě moc. A tak jsem přešla na tištěné vzory. Já osobně nejvíce miluju stránku favim.com, na které vždy najdu nějaký pěkný vzor pomocí "vyhledávání" pomocí barev. Vzor si vytisknu, nalepím a je hotovo. Vypadá to hezky a nic to (skoro, sešit, barvy do tiskárny apod.) nestojí a hlavně to trvá nanejvíš 10 min jeden sešit. Takže za mě doporučuju.
Jsem si vědoma, že do tohoto tématu patří i make-up, ale vzhledem k tomu, že já osobně se do školy maluju řasenkou a EOSem, tak nevidím důvod vám to tady popisovat :D
  • Další tip platí jen pro žáky kteří nemají ve škole wifi nebo neznají heslo. Tím tipem je wifi vlastní. Já jsem si ji pořídila minulí rok a můžu říct, že je to výhoda. Placená výhoda.
Vím, že těch tipů je málo, ale nic mě nenapadá. Jsem maniak do focení, psaní, ale do školy fakt ne. Takže mi jen zbývá vám popřát hodně štěstí, milánkové :D
Vaše inteligentní Larinka :) <3

Kouř

30. srpna 2016 v 9:00 | Lara Licorne |  stories
Propíchla jsem ho pohledem. Jak mi tohle mohl udělat. Seděl tam s ní, a vášnivě ji líbal. A mě se hroutil svět. Měla jsem chuť křičet, přijít tam a začít nadávat, srazit tu holku k zemi a plivnout jí do obličeje. Ne. Neví že jsem tu a taky to tak zůstane. On si snad mislí, že jsem úplně praštěná. Že jsem si nevšimla toho, že o mě nejeví sebemenší zájem. Ne, nemohla jsem tu jen tak sedět a přihlížet. Musím pryč. Ale jediná cesta odsud je cesta na které stáli. To je jedno. Rozběhla jsem se jak nejvíc to šlo. Když mě spatřil jak se na něj řítím, zděšeně na mě pohlédl. Myslel si, že jdu po měm, a tak otevřel pusu. Chtěl něco říct. Ale já jsem se kolem něj prořítila jako torpédo. Pokusil se mě zmateně zachytit, ale naštěstí se mu to nepovedlo.
Mířila jsem na místo, kde jsme se poprvé setkali: jako dva mladí studenti střední školy, co do sebe omylem narazili. To už je ale dávno. Už je to asi osm let, co nám bylo oboum šestnáct. Sedla jsem si na lavičku a snažila se uklidnit. Vytáhla jsem si cigaretu. Už to nevydržím. Mám pocit, že je můj život na mol. Jak to tehdá bylo? Opilí se kymácíme tmavou ulicí k němu domů... Ne, nemůžu na něj vzpomínat. Je konec. Přestěhuju se.
Ráno jsem se probrala. Bolel mě žaludek a já jsem měla pocit, že každou chvíli vrhnu. Byla jsem cítit kouřem. Cigaretovím kouřem a příšerně mi páchlo z pusy. To všechno kůli němu.
Lidé ze sebe často dělají zrůdy kůli někomu jinému...

Osud

29. srpna 2016 v 12:24 | Lara Licorne |  poems and quotes
Osud
Osud to tak dal,
Dal mi břímě, které mi zas vzal
Láskou zahlcena
Tebou pohlcena
Kráčím vstříc slunci.
Jenomže vše skončí, až řekneš dost,
Zpátky nevede jediný most.
A já se v slzách ptám proč,
Proč jsi mě opustil.
Neříkej, že jsi mne nemiloval
V trávě jsi mi našeptával...
sbohem


Sedmikrásky

28. srpna 2016 v 20:37 | Lara Licorne |  stories
Hleděla jsem na ni. Fascinovalo ji, jak rychle a dokázala vyšplhat na vrchol stromu. Veverka se rozhlídla a zalezla do skulinky. Lehla jsem si na záda do měkkého mechu. Měla jsem chuť na vše zapomenout. Do nosu mě udeřila vůňe nedaleko rostoucí květiny... Bylo to nádherné. Chtěla jsem zastavit čas, a jen tak si tu polehávat. Myslela jsem na něho. Jak na mě hleděl s láskou v očích. Jak mě hladil na šíji... Je pryč. Celí můj dosavadní živou je pryč. Z oka mi skápla hořká slza. Jediné, co mi zůstalo, je ona slza, kterou jsem uronila pro něho. Pro člověka, který snad ani člověk nebil. Byl anděl. Roztříštil se mi svět na milion kousků, a každý s těch kousků si přeje to samé. Vrátit čas. Vrátit ho tam, kdy jsme byli šťastní. Donést se tam, kdy jsme se spokojeně procházeli ruku v ruce lesem. Kdy jsme byli šťastní jeden pro druhého. Mám pocit že jsem vzhůru nohama. Chce se mi zvracet. Mám pocit, že bych vyplakala tisíc slz. Ale to by bylo zbitečné. Život je život a bůch je bůch, i když mi vzal to, co jsem milovala, co mě milovalo. Co mě mělo milovat na vždy.
Život je krutý, ale já vím, že jeho duch je tu stále se mnou...
tenhle krátký odstaveček jsem psala asi před jedním rokem. Vyštrachala jsem ho ve starých složkách. Snad se líbí :)

Vítám Vás

28. srpna 2016 v 20:18 | Lara Licorne |  of my life
Zdravím. Na začátek bych vám ráda řekla něco o mě. Proč jsem si založila tento blog? Již dříve jsem měla spousty blogů, ale žádný neexistoval déle jak týden :P Ale teď tu plánuji zůstat. Opravdu. Lidé o mě často říkají, že jsem infantilní. I když tu teď sedím v mikině s oušky (která je mimochodem hrozně sexy :D) mám i jiné, "temější stránky".
Co se věcí ohledně mě týče, miluji čokoládu, dortíky a zmzlinu...
Nejsem gurmán, ráda (velice ráda) si zajdu do KFC, ale jen občas (tak 1 za dva až tři měsíce)
Já doufám, že se vám bude můj blog líbit, protože už jenom s designem jsem pracovala asi dvě hodiny. Muluji modrou a fialovou... Obě dvě barvy mám v nemalém množství na hlavě. Můj styl jsou barvy, výrazné rtěnky (zejména ty modré a fialové <3). Moje oblíbené zvíře je jednorožec a želva. Doma mám dvě želvy. Doufám, že vám tyhle informace o mě stačí k tomu, aby jste pochopili, kdo sedí na druhé straně počítače. :)
favim.com