Sedmikrásky

28. srpna 2016 v 20:37 | Lara Licorne |  stories
Hleděla jsem na ni. Fascinovalo ji, jak rychle a dokázala vyšplhat na vrchol stromu. Veverka se rozhlídla a zalezla do skulinky. Lehla jsem si na záda do měkkého mechu. Měla jsem chuť na vše zapomenout. Do nosu mě udeřila vůňe nedaleko rostoucí květiny... Bylo to nádherné. Chtěla jsem zastavit čas, a jen tak si tu polehávat. Myslela jsem na něho. Jak na mě hleděl s láskou v očích. Jak mě hladil na šíji... Je pryč. Celí můj dosavadní živou je pryč. Z oka mi skápla hořká slza. Jediné, co mi zůstalo, je ona slza, kterou jsem uronila pro něho. Pro člověka, který snad ani člověk nebil. Byl anděl. Roztříštil se mi svět na milion kousků, a každý s těch kousků si přeje to samé. Vrátit čas. Vrátit ho tam, kdy jsme byli šťastní. Donést se tam, kdy jsme se spokojeně procházeli ruku v ruce lesem. Kdy jsme byli šťastní jeden pro druhého. Mám pocit že jsem vzhůru nohama. Chce se mi zvracet. Mám pocit, že bych vyplakala tisíc slz. Ale to by bylo zbitečné. Život je život a bůch je bůch, i když mi vzal to, co jsem milovala, co mě milovalo. Co mě mělo milovat na vždy.
Život je krutý, ale já vím, že jeho duch je tu stále se mnou...
tenhle krátký odstaveček jsem psala asi před jedním rokem. Vyštrachala jsem ho ve starých složkách. Snad se líbí :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama