Září 2016

Nápad

24. září 2016 v 17:46 | Lara Licorne
Ahoj, takže jsem tu zase po dlouhé době
Chtěla jsem něco napsat, ale nebyl nápad. A ten není vlastně ani teď. Nebo jo?
Byla jsem nějaký čas v nemocnici. Nebylo to příjemné. To ostatně není nikomu, že? No a to co se dělo v nemocnici ani nebudu popisovat. No, jak to říct v jednom slovu? Pozorování Nevinný
A tak jsem se sem vrátila, na blog, který stejně nikdo nečte. Bez nápadu se opravdu psát nedá. Každopádně jsem se rozhodla že články budu vydávat cca jednou týdně, někdy možná častěji, podle volného času. Příští článek by mohl být třeba DIY. To nevím. Už se těším na Vánoce. Jupí. To bude pohoda. Teď se cítím jak v... kleci asi není úplně vystihující slovo, ale co nadělám.
Lara <3

nový design

8. září 2016 v 9:00 | Lara Licorne
Ahoj,
je ti nový design. Chtěla jsem něco, co by mě lébe vystihovalo a moje skušenosti s Ps dopadly takto :D
Snad se líbí, a doufám že dlouho vydrží :)

school

7. září 2016 v 20:07 | Lara Licorne |  of my life
Tak, už je za námi skoro první týden školy (vlastně už to je týden, ale myslím celí týden po sobě). Takže jak to šlo u vás? Já jsem vkročila do třídy a zděsila jsem se. Uvnitř místnosti byl hlouček lidí, které jsem neznala. Ten pocit když si vaše nejlepší kamarádka obarví vlasy na blond. Já ji nepoznala. Koukala jsem na ni zděšeně. Kde je ta Kary, kterou jsem znávala? A co kluci, ok, naše třída nikdy na kluky nic moc, ale tohle bylo moc :D Jinak, děkuji za milé komentáře, smrt je součástí života. Musíme se s ní naučit žít.
Ještě jednou děkuji. Vím, že tohle je jen krátký odstavec, který nemá hlavu ani patu, ale já to prostě potřebuji zdělit Nevinný

"všechno je na nic"

2. září 2016 v 20:17 | Lara Licorne |  of my life
Zdar!
Takže, doufám, že vám první den ve škole vyšel a že je všechno podle vašich představ.
Dnes jsem ale chtěla probrat úplně jiné téma... Znáte ten pocit, když vám připadá, že je všehno na nic?

Tímto nenarážím na školu, ani na "nechce mi to koupit, bé" jestli víte, jak to myslím. Já jen, že tohle není to, co si myslíme, ale to, co cítíme. U mě to mělo za příčinu (asi) úmrtí blízkého člověka, omezení, začátek školy... Všechny tyhle faktory nás mohou hodit do deprese. Nikomu bych nepřála, aby si jim stalo tohle vše najednou- ani člověku, co mi ublížil. Vysvětlím vám to raději podrobněji. Nedávno mi zemřel člověk, co byl opravdu blízký mému srdci. Nebudu tady vypisovat co se stalo a komu, myslím, že vám to tak stačí. Co se omezení týče, nebudu podrobná, ale jedná se o dočasné zdravotní omezení ze sportu.

Usměvaví lidé nejsou vždy tací. Někdy mám prostě jen chuť vykřičet se a pak hodiny brečet. Jsem prostě taková, šílená... Já doufám, že mě chápete. a co vy?